Bublina

Jsou chvíle, kdy se trýzeň utrpení ztiší ...
to se mé srdce naplní léčivým světlem.
Ne - to se mé srdce světlu otevře.
Smutek a stesk se rozplyne v radosti a vděku -
i přes tu vzdálenost se tě dotýkám,
i přes tu dálku cítím na svých rtech vzrušující polibek.
Svlékám vše, co mě tíží,
a nabízím se tvému něžnému pohlazení,
i divoké naléhavosti.
Odhazuji strach z tebe i ze sebe,
strhávám pouta závislostí
a roztouženě se ti poddávám.
Neboť není větší slasti než procítit čistou lásku
a není větší rozkoše než se vzdát tebe i sebe,
abych zničehonic právě tebe sama v sobě nalezla.
Není většího daru než daru víry -
víry v naději, tvou lásku a naši svobodu.
A není uspokojivější cesty než cesty lásky.
kéž bych se nikdy tomu zázračnému světlu neuzavřela,
kéž by mě vedlo, naplňovalo mou duši štěstím a můj život pravdou.
Abych i ve chvílích, kdy po tobě zatoužím,
dokázala vykouzlit bublinu, která nikdy nesplaskne.
Neboť jen tam budeme žít jeden v druhém,
aniž bychom jeden druhého ovládli.