středa 29. května 2013

Heart

Night dreams wake up with the rising sun
dissolving slowly in its rays
evaporating into air.
But every breath invites them back
to run our blood.
And hearts throb under the blast of life...
so many dreams have walked their chambers...
How many have never fulfilled?
How many hearts staggered?
How many couldn't stand?
No human heart beats from the dawn of times.

Probuzení


Bráníš se ...
ale neubráníš.
Jak slabá jsi ve srovnání se mnou,
jak slabá jsi beze mne!
A ty to příliš dobře víš. - Tak už to vzdej.
Copak se tvé oči nezalévají slzami samoty -
         tak daleko ode mě,
         tak smutno beze mě!
A přitom stojíš tak blízko -
příliš blízko, abys mi odolala.
Jen jediný krůček... a rozplyneš se v mém náručí.
A ve věčném spojení se mnou
nalezneš to, po čem opravdu toužíš.
Jen dovol -
a jediným pohybem ti z čela setřu tíživé myšlenky
a do svých dlaní vezmu všechna tvá přání i obavy.
jen zavři oči a zhluboka se nadechni
a s každým slovem lásky,
které ti mé rty budou šeptat do ucha,
se naše spojení prohloubí.
Vyženu slabost z tvého těla a zaplavím je novou silou.
A každé slovo, které opravdu vyslechneš,
v tobě vzklíčí,
a každá kapka vody, kterou vsákneš,
dá zahradě tvé duše rozkvést nevídanou měrou.
To je ten pravý život -
a ten ti nabízím.
Výměnou za poztrácené dny
a bolestivé šlehy svědomí.
To je to probuzení z trýznivého snu,
ze spánku smrti.
Ještě spíš,
ale již se rychle rozednívá.

(foto: slunecno.cz)

úterý 28. května 2013

Sfinga


Jako předzvěst zázraku ses mi zjevil v životě.
Jako oslepující záblesk diamantu,
jako růže, jejíž vůně tě omámí a jejíž trny tě hluboce zraní,
jako tajemná, hrozivá Sfinga,
mezi jejímiž tlapami vede ta jediná cesta ke světlu.
Nespi již, prosil jsi mě.
Vstaň, vyprosť mě zpod nánosu písku a já tě na oplátku vyvedu na světlo Boží.

Jen skrze mě, mé utrpení, mě tělo a mou krev smíšenou s krví tvou dosáhneš svého cíle.
Zde máš niť - provedu tě labyrintem tvého podsvětí.
Zde máš kalich - naplň jej svou bolestí a až do dna vypij.
Neboť kdo se jednou zadíval do očí Sfingy a pil z vod Nilu,
pro toho již není cesty zpátky.
Tak proč dál ty pochybnosti?
Proč dál bojácně přešlapuješ na místě?
Skoč a přeplav na západní břeh -
břeh, o kterém nic nevíš a který tu přece odpradávna je.
Překroč s důvěrou Práh smrti - tu jedinou Bránu vzkříšení.
Já ti budu pomocnou rukou, Ariadninou nití i světlem lásky,
ale ty sama musíš vyhledávat stíny i jejich příčinu
a jen ty sama ji můžeš odstranit.
Hledej klíč ke své duši a odemkneš i mou.

Již teď však vidím zmatek v tvých očích,
hrůzu a slzy.
Je má ruka snad příliš naléhavá a příliš bolestivá?
Jako by oceán tvého srdce rozbouřila smršť přání a emocí.
Zmítáš se v nich jako ubohý trosečník, který touží po pevné zemi.
Přimkni se těsněji k mému tělu a přestaň naříkat -
to já ti jsem pevnou zemí.
Jen klidně lež a zapomeň na okolní svět.
Neodcházej pryč a nešlap po mě - tolik bolesti neunesu.
Nezahynu sice, ale má tráva zežloutne,
mé květy povadnou
a ptactvo odletí do štastnější země.
Važ si darů mého těla a pamatuj -
jen skrze ně dosáhneš cíle své cesty.

     Neber více, než mohu nabídnout,
     jinak zeslábnu, ta nejmenší vlna mě rozmetá na kousky
     a tebe pohřbí v oběti mých větví.
     Nedomnívej se, že jsi důležitější a lepší než já,
     jinak tě setřesu do ledových vod a donutím tě tvá slova dokázat.
     Nemysli na to, jak chutná ovoce jiného těla,
     jinak i já zatoužím po vděčnějším česáči.
    Věnuj se mi, překvapuj mě novinkami,
     jinak zestárnu, mé plody zkysnou a ty zemřeš hlady.
     Nezáviď druhým a nechtěj ani, abych se jim podobal,
     jinak tě pošlu za nimi a jejich plody,
     abych mohl zůstat sám sebou.
     A netrhej v hněvu mou trávu a nehaň mé ovoce,
     nebo zůstanu raději sám
     a tebe svrhnu do jícnu té nejžhavější sopky.

Važ si darů mého těla a pamatuj -
jen skrze ně objevíš ten klíč, který odemyká brány všech srdcí na světě.
Miluj dary mého těla a pamatuj -
jen láska ti dá křídla.
Teprve potom pochopíš, že mé tělo je celý tvůj svět
a že celý tvůj svět je jen a jen mé tělo.
Teprve z té výšky uvidíš, že vše je jinak, než se zdálo
a že nemáš čeho se bát a co nenávidět -
jedině snad zaslepenost druhých.
A teprve z té výšky zahlédneš, kde se skrývá ten klíč, po kterém toužíš.
A pak bude tvůj kalich naplněn až po okraj
a nezbyde než jej vypít...
a prohlédnout.
A v té extázi ze světla, štěstí a lásky tě budu držet v náručí.

(foto tripzone.cz)

pondělí 27. května 2013

Brána


Dorazil jsi na konec
a opět stojíš na počátku.
Bušíš na bránu a je ti otevřeno.
Jen vstup, vybízí tě strážce vchodu,
máš-li odvahu.
Cesta je neschůdná a plná nástrah.
I ten nejdrobnější kamének vyroste do rozměrů skály,
i ten nejtižší potůček se změní v burácivé moře
a i nepatrná trhlinka se prohloubí a rozšíří tak,
že nespatříš ani dno, ani druhý konec.
Tvá síla se zmnohonásobí,
ale tvá slabost také.
A právě té zde budeš muset pohlédnout do tváře.
Jen vstup, máš-li odvahu.
Uvnitř ztratíš vše
a ještě více získáš.
Venku ztratíš vše a nezískáš nic.
Uvnitř máš ještě naději, ač vykoupenou utrpením.
Venku ti nezbývá než oplakávat to, co uplynulo,
a toužit po tom, co nikdy nezískáš.
A až se svět rozpadne v prach,
budeš s rukou nataženou k uzavřené bráně
proklínat své slabosti
a svůj strach.

Svět


Věř víru života,
i když máš pocit, že tě vyvrací z kořenů -
možná tě právě vyzvedává k nebesům.
A ty se křečovitě tiskneš k pařezům a zmítáš se ve větru přízemních myšlenek.
Věř víru lásky, 
i když máš pocit, že se nad tebou voda navždy zavírá -
možná tě právě vpouští do svého království.
A ty se bojíš otevřít oči a pohlédnout skrze tu slanou záplavu
a neplavat proti proudu,
jen se jím nechat unášet
a nadnášet
v rytmu vln,
které narážejí do tvého těla a celé ho prostupují,
až se rozechvěje i chlopeň tvého srdce,
i nejpomíjivější myšlenka v tvé hlavě.
Poddej se té vibraci,
těm dotykům,
těm nárazům,
tomu hlubokému proniknutí
a naplň celou svou bytost tím oceánem zpívající lásky.
Vnímej její sladký zvuk,
teplý dech,
vzrušující pohyb
a dráždivé ticho.
A spirála života se točí dál
a tiskne tě
a svazuje řetězy železného zákona
a zraňuje
a konejší
a laská
a rozpaluje,
jako ten nejvěrnější milenec ponořený do svádivé hry.
Zdráháš se,
a přece tě kousek po kousku odhaluje,
tvou krásu,
i tvé chyby,
i to nejcitlivější, nejzranitelnější místo...
a ty je s důvěrou svěříš do jeho rukou.
Když se ho však budeš bát, zraníš ho.
Když ho nebudeš milovat, zarmoutíš ho.
A když od něj odejdeš,
ztratíš ho.
A tak když tě láskyplně kousne,
nebo pleskne přes ruku,
či když tě nechá vyzývavě žíznit,
aniž by dal tvým rtům, po čem touží,
nevyhýbej se žádné finese Jeho hry,
ani potěšení,
ani trýzni,
neboť bys nikdy neprožila ono vrcholné souznění.

neděle 26. května 2013

Moře

Milióny a milióny let doráží rozbouřené moře na útesy.
Co ještě zbývá z té hrdé, tvrdé skály?
Každou vteřinou,
částečku po částečce,
se stává součástí vod -
nezaniká, jen nabývá jiné podoby.
Kdyby skála měla srdce,
s každým zrníčkem, které by odplavilo moře,
by se žalem zachvělo.
Kdyby skála měla tvář,
s každou vlnou, která by po ní nemilosrdně šlehla,
by její oči uronily jednu slzu.
Jen pojď, ponoř svou tvář i své srdce do chladivých vod života a ochutnej všechny ty slzy.
Kdo ví, co ono bezedné moře skrývá,
a kdo ví, jací se vynoříme na druhém břehu?
Nalezneme v temných, mrazivých hlubinách poklad, který tam uschoval vládce moří?
Zůstaneme jen zrníčkem písku, které nezachytí žádná síť,
nebo se proměníme ve vzácnou perlu, po které tam nahoře touží?
Moře vám strhne masky,
rozmělní vás na kousky
a jen ti z něj vyjdou se srdcem čistým jako nejbělejší perla,
kterým se i v tom živly zmítaném prostředí podaří najít místo ke spočinutí a klid.
A pokud vás zachytí dravý proud lásky,
nebraňte se mu.
Otevřete svá srdce a nechte se jím vést.
Strhne vás do nebezpečného víru
a stáhne vás do temnot,
ale ani tam nesmíte lásku zavrhnout,
jinak vás pustí ze svého sevření a vy již nikdy více nespatříte světlo.
Důvěřujte
a její proud vás úzkou soutěskou vyvede mezi hravé delfíny a mnohabarevné korály.
Ale ani zde vaše putování mořem života nekončí,
neboť láska není hra, ani omámení smyslů krásou.
Každý, kdo by na tomto místě zatoužil zůstat,
bude dříve či později vyplaven jako nicotné zrníčko písku na pobřeží
a ti, kteří budou přicházet, aby své tělo nabídli očistné moci vod,
po vás budou šlapat.
Držte se pevně lásky,
ta jediná vám bude ochranou v temnotách i na světle.
Ukáže vám ty nejvzdálenější zátočiny,
zbaví vás všech nečistot,
vyhladí vás
a pak vás bohatě obdaruje.
Jedině ona vám dá ve všem to zmatku pocit spočinutí a klidu.